top of page

Duševní zdraví na volné noze

Nejsem psycholog. Jsem překladatel na volné noze, co občas mívá depky a úzkosti. A vím, že nejsem sám. Možná jste četli příběhy lidí jako Michelle Losekoot (autorka knihy Jak na sítě), kteří měli psychické potíže kvůli vysokému pracovnímu tempu. Já se pro změnu málem sesypal z toho, že jsem měl práce málo a málem kvůli tomu zbankrotoval. O tom už tolik lidí nepíše. Divný. Duševní zdraví je ve společnosti obecně hodně podceňované téma. A u kreativců, co většinu dne dávají mozku zavařit o samotě u počítače, jakbysmet.


Na podzim roku 2019 jsem se začal překladatelství věnovat na plný úvazek. Měl jsem neuvěřitelné štěstí a dostal se rovnou k několika hezky placeným zakázkám. Ještě před koncem roku jsem dokonce s jedním klientem ukončil spolupráci, protože mě to s ním už nebavilo a mohl jsem si to dovolit. Po šesti letech studentské bídy jsem měl poprvé v životě na účtu sto tisíc. O pár měsíců později moji dva největší klienti přestali poptávat překlady do češtiny. Třešinkou na dortu byla první vlna covidové pandemie na jaře 2020.


Netrvalo dlouho a zůstatek na účtu se začal blížit nule. Nezbývalo mi, než se nechat zaměstnat a nechat si překladatelství jako vedlejší činnost. V jedné společnosti jsem se dostal do třetího kola přijímacího řízení a bylo už v podstatě jasné, že mě přijmou. Jenže já cítil, jak moje podvědomí křičí na poplach. Cítil jsem výčitky, že jsem pět let studoval, abych se stal překladatelem a že by byla škoda to vzdát. Rozhodl jsem se z toho vycouvat a ještě chvíli to zkusit na volné noze. Ten samý měsíc mi najednou začala chodit hromada skvěle placených zakázek. A chodí víceméně dodnes.


Terapie

Psychoterapie

Tenhle článek není o tom, co se mi stalo, ale o tom, co mi pomohlo se z toho psychicky nezhroutit. To bych totiž moc rád předal ostatním volnonožcům. Nejvíc mi rozhodně pomohla terapie. A to jak autoterapie, tak profesionální psychoterapie. To je první věc, kterou rozhodně doporučuju. Všem. Každý z nás vyžaduje ale trochu jiný přístup a styl terapie. Mně například ze začátku pomáhaly články na Psychologie.cz. Ne všechny byly přínosné a ne každý mi sedl. Ale téměř každý článek mě donutil se nad sebou zamyslet. Díky tomu jsem si dokázal svoje problémy alespoň zaškatulkovat a pojmenovat.


Pak jsem se rozhodl napsat terapeutce a rok jsem k ní chodil na sezení. Bylo to neuvěřitelně náročné, a to jak psychicky, tak finančně. Ale byla to nejlepší investice v mém životě. Naučil jsem se lépe komunikovat, zpracovávat emoce, a hlavně sám sobě porozumět. Přijde mi teď zpětně směšné, že jsem terapii tak dlouho z finančních důvodů odkládal. Investice do zdraví by přece měla být vždy na prvním místě.


To nejdůležitější, co jsem si z terapie odnesl bylo sebepoznání a sebeporozumění. Zjistil jsem, co mi pomáhá se cítit lépe a co můžu udělat pro to, abych se tak cítil dlouhodobě. Díky tomu, že jsem na volné noze, si můžu sám určovat, co, kdy a s kým budu každý den dělat. Jakmile jsem se s touhle příležitostí naučil nakládat, značně se mi zlepšila kvalita života. Uvědomil jsem si, že nechci a nemusím pracovat osm hodin denně. Nebo že je v pohodě odmítnout zakázku, která mi nevoní. Prostě že jsem sám svým pánem a že bych si měl sám sebe vážit.


Vztahy

Skupina kamarádů sedící na kopci

Druhá věc, která mi nejvíc pomohla a dodnes hodně pomáhá jsou kamarádi. Hlavně asi proto, že jsem extravert. Naučili jsme se otevřeně komunikovat a sdílet. Občas se bavíme o úplných blbostech, jindy řešíme vážné osobní problémy. Ale jsme tady jeden pro druhého. Uvědomuju si, že bych podobné věci měl spíš psát o svojí partnerce nebo rodině. Pro ně to samozřejmě všechno platí taky, a dvakrát tolik. Za kamarády se ale chodíme odreagovat od svého každodenního života, do kterého rodina a partnerka spadají.


Pokud jste extraverti, všímejte si, s jakými lidmi a v jakých situacích se cítíte hezky. Od koho odcházíte plní pozitivní energie a radosti. Držte se jich a hýčkejte je. Stejně tak si ale všímejte, kdo a co vám energii bere. Řekněte jim, co vám nevyhovuje a co byste si přáli jinak. Je to sice těžké se jim takhle otevřít a riskovat odmítnutí, ale pokud vám opakovaně odmítnou vyjít vstříc, tak se zeptejte sami sebe, co vám tenhle vztah přináší. Jak s touto informací naložíte je na vás, ale dost pravděpodobně se budete cítit líp, když si to s podobnými lidmi vyříkáte nebo s nimi omezíte kontakt. Přijde vám to celé naivní a zjednodušené? Chápu. Ale věřte mi, že to tak jednoduché opravdu může být.


Pokud jste introvert, tak vám asi společnost lidí nenabíjí baterky tolik, jako nám extravertům. Popravdě se do introvertů nedokážu vcítit a vůbec netuším, jak si dobíjí baterky. V principu je to ale vlastně stejné. Stačí si všímat, co a kdo vám dělá a nedělá dobře.


Úspory

Kasička na mince

Finančně gramotní čtenáři si u tohohle odstavce asi budou klepat na čelo. Možná si říkají, že nikomu nemusím říkat, že je dobré spořit. Že je to přece jasné jako facka. Ke spoření jsou ale potřeba dvě věci, které rozhodně nemá každý. První je vůle a druhá je dostatečně vysoký příjem. Každý den nás na internetu svádí perfektně zacílené reklamy, které nás lákají utrácet za věci, které ani nepotřebujeme. Může to být neodolatelně krásná váza, která by se skvěle vyjímala na vaší polici. Nebo značková mikina, která vám bude tak moc slušet. Divili byste se, kolik lidí podobným lákadlům nedokáže odolat. I za cenu toho, že pak nemají naspořeno.


Já osobně za materiální věci tolik neutrácím. Žiju ale v Praze a mám poměrně nákladné záliby. Rád chodím do kaváren a restaurací a utrácím v nich víc, než bych asi měl. Vím, že je to iracionální. Ale odříkat si něco, co mi přináší radost, abych mohl víc spořit, a byl díky tomu víc v klidu, je pro mě občas dost náročné. A vím, že nejsem sám. Někdy prostě nejde odolat.


Důležitost úspor jsem pochopil, když jsem během pandemie málem zbankrotoval. Každý měsíc jsem viděl, jak mi z účtu mizí peníze rychleji, než přibývají. Dodnes nevím proč, ale rok v kuse jsem v podstatě nebyl schopný sehnat dost zakázek v marketingovém překladu. Stres z finanční situace se rychle začal odrážet i v osobním a milostném životě. Moje situace se nakonec vyřešila, a já si z celé situace odnesl jedno velké ponaučení. Je opravdu důležité nevsázet všechno na jednoho koně. Přestal jsem se soustředit jenom na marketingový překlad a začal překládat titulky k filmům a seriálům. K tomu bych teď ještě rád začal dělat copywriting.


Pokud uvažujete o přechodu na volnou nohu, určitě neudělejte stejnou chybu jako já a neskočte do toho po hlavě. Zůstaňte ještě chvíli v zaměstnání nebo si k podnikání najděte brigádu. První rok toho sice možná budete mít nad hlavu, ale když se vám nepovede sehnat dost zakázek, budete mít aspoň nějaký zdroj příjmu a práce. Druhá varianta je skočit do toho po hlavě, ale s velkým finančním polštářem. Výška polštáře záleží na tom, kde žijete a jestli máte děti nebo jiné finanční závazky. Pokud je vám 25–30 let, žijete se svým partnerem ve velkém městě v nájmu a nemáte děti, určitě doporučuju minimálně 150 tisíc. Jo, v tomhle věku je to pro spoustu lidí nereálně vysoká částka. Znám ale lidi, kteří si podobné částky půjčili od rodičů a domluvili se, že jim to splatí, až se jim podnikání rozjede. Tuhle možnost má ale samozřejmě jenom málokdo.


Tempo

Přepracovaný člověk

Pracovní tempo je další zrádná věc. Obzvlášť pro kreativce. Když si toho naložíte moc, můžete vyhořet. Když toho máte málo, můžete mít depky. Jestli si myslíte, že existuje nějaký zaručený návod, jak najít ono bájné ideální tempo, při kterém budete celou dobu ve flow, tak si myslím, že moc nepochodíte. Nejenom, že je to neuvěřitelně individuální věc, ale celou věc nám ještě stěžují společenské normy.


Já si například myslím, že pětidenní pracovní týden a osmihodinový pracovní den jsou pro určité profese naprosto nereálné a možná i škodlivé. Navíc nechápu, proč by se některé moderní profese měly držet pracovní doby, která se zavedla za první republiky.


Obzvlášť, pokud vám v něčem nevyhovuje vaše pracovní prostředí. Ruku na srdce. Kolik kreativců znáte, kteří mají ergonomickou židli a počítačové periferie, střídají během dne pravidelně sed s pohybem a k tomu myslí na svoji duševní pohodu? Takový kreativec by nejspíš zvládal osm hodin v kuse každý den chrlit nepřetržitý proud tvořivosti. I tak je to ale diskutabilní. Já nikoho takového neznám.


Spousta z nás pracuje na židli z IKEA nebo na herním křesle, které se sice ergonomicky tváří, ale ve skutečnosti moc není. Většina kreativců pracuje na notebooku a spousta z nich k nim nemá monitor ve správné výšce. Bolest zad a zánět karpálů se považuje za běžný vedlejší efekt práce u počítače.


Za takových podmínek se osm hodin denně pět dní v týdnu podle mě kreativní práce nedá dělat udržitelně. Některým korporátně smýšlejícím lidem může ale zkrácení pracovní doby připadat jako známka lenosti nebo neprofesionality. Podle mě je ale máloco větší známka profesionality než dbání na dlouhodobou udržitelnost kvality služeb, které nabízíte.


Záliby

Poslední věc, která byla na mé cestě za lepším duševním zdravím velmi přínosná byly záliby. Pokud jste si doteď nevyťukali důlek na čelo, tak teď už ho tam určitě máte. Ale i tak znám hodně lidí, co žádné záliby nemají a svůj veškerý volný čas tráví pasivně na telefonu nebo u televize.


Doba lockdownová měla v tomhle ohledu překvapivě pozitivní dopady. Lidi se učili šít na stroji, péct domácí chleba nebo hrát na hudební nástroje. Zjistili jsme, že při těchto činnostech dokážeme vypnout hlavu a nemyslet na to, že nám za okny řádí corona. Což jsme potřebovali jako sůl. Lockdowny už naštěstí nemáme, různé strašáky ale pořád ano. Práce, vztahy, starosti. Vždycky je od čeho se odreagovat. Aby to ale fungovalo, musí vás to pochopitelně bavit.


Já se například našel ve focení, jídle a kávě. K tomu jsem se zkoušel naučit na kytaru, ale po půl roce jsem to bohužel vzdal. Nejvíc mi ale rozhodně pomohla posilovna. Když v ruce držíte těžké závaží a musíte se soustředit na zpevnění celého těla, správný dech a ideální techniku, zapomenete na všechno ostatní. To určitě platí pro jakýkoli další sport.


Záliby jsou skvělý způsob, jak se odreagovat. Neberte je ale jako lék na neštěstí. Od problémů se totiž nestačí jenom odreagovat, musíte je taky řešit. K tomu je zase skvělá libovolná forma terapie. Když tyhle dvě věci spojíte, výsledek na sebe nenechá dlouho čekat.

 

Berte všechny rady v tomhle článku prosím s rezervou. Jsou to věci, které pomohly mně osobně. Určitě je ale doporučuju vyzkoušet. Jestli vám to všechno přijde jasné jako facka a zároveň to máte v malíku, tak jste si toho asi moc z článku neodnesli. Z vlastní zkušenosti ale vím, jak hodně lidí zanedbává tak zásadní věci v životě, jako jsou terapie, vztahy, úspory, tempo a záliby. A takovým lidem bych moc rád předal svoje zkušenosti.

Comentários


bottom of page