top of page

Jak nepsat jako dement

Četli jste někdy text, který vám měl pomoct, ale pořád jste se v něm ztráceli? V lepším případě vám nepomohl a v horším případě možná i uškodil. Je jich plný internet a všechny mají jedno společné: nejsou psané lidsky.


Hodně lidí používá nepřirozený jazyk záměrně, protože se snaží cílového čtenáře zaujmout svou slovní zásobou...

Nedávno jsem dočetl fantastickou knížku o přístupné češtině od bratrů Behúnů neboli Šílených korektorů. V jedné kapitole poukazují na častý jazykový neduh, který si dovolím trochu přizpůsobit svému článku. Představte si, že váš partner odjíždí na služební cestu. Moc dobře víte, že je to hlava děravá a často si zapomene sbalit nabíječku. A tak byste mu řekli: „Vzhledem k omezené kapacitě baterie tvého mobilního zařízení doporučuji zkontrolovat, jestli sis nezapomněl sbalit nabíjecí adaptér“. Většina z nás by přitom asi řekla: „Sbalil sis nabíječku?“.


No a teď si otevřete stránky libovolného státního úřadu. Zjistíte, že jsou z větší části napsané tím prvním, nelidským a krkolomným způsobem. Bohužel tento jazyk potkávám také často u návodů a jiných důležitých textů. Proč v mluvené řeči komunikujeme srozumitelně a efektivně, ale v písemné komunikaci tančíme stylistický čardáš?


Nemluvím teď o rozdílech mezi hovorovou a spisovnou češtinou. Asi se shodneme, že by úřad neměl psát věty typu: „Podej daňovko do března, nebo bude průser, vole“. Mluvím o tom, jak vyjadřovat a spojovat myšlenky. Kolikrát stačí nepoužívat trpný rod, nepřirozená slovní spojení a cizí slova, protože to je zaručený návod, jak ztratit pozornost čtenáře. Formální e-maily, odbornější texty nebo důležité veřejné zprávy jich jsou ale paradoxně plné.


Průzkumy ukazují, že značná část lidí používá tento jazyk záměrně, protože se snaží cílového čtenáře zaujmout svou slovní zásobou a erudovaným stylem. Přitom tím úplně upozaďuje hlavní cíl svého textu: čtenář si z něj má něco odnést. Jde to i jinak?



Mluvte, jak vám zobák narostl

Když chcete čtenáři maximálně usnadnit porozumění textu, napište ho tak, jak byste to řekli nahlas. Když zrovna nepíšete soukromou zprávu kamarádovi a musíte si dávat pozor na pusu, odeberte prvky hovorové mluvy, ale zkuste zachovat vše, co byste se nebáli říct tchýni při nedělním obědě. Uvidíte, jak se mozku uleví a jak vám text půjde lépe do hlavy. To je naprosto klíčové, když někomu chcete vysvětlit, jak si založit živnost nebo proč by si měl koupit zrovna váš produkt nebo službu. Vtip je totiž v tom, že když něco napíšete jako dement, tak si to mozek čtenáře stejně podvědomě přeloží do řeči, která je pro něj přirozená. Což je nadbytečný krok, který ho zbytečně zatěžuje.


Možná si teď říkáte, že to pro ten mozek zase taková zátěž není. Problém je v tom, že na obrazovce čteme jinak než na papíře. Skenujeme, přeskakujeme (zdravím všechny, kteří sem přeskočili) a když nám text nedává smysl, tak velmi rychle odcházíme. Marketingoví analytici moc dobře ví, jak rychle dokáže čtenář ztratit zájem a odejít. A to z marketingového hlediska opravdu nechcete.


Jak tenhle jazykový nešvar napravit? Je to vlastně neuvěřitelně jednoduché. Já si třeba osobně vždycky představuju, že danou věc vysvětluju kamarádovi, který není zběhlý v tématu, o kterém mluvím. Jelikož ale píšu a chci působit formálně a na úrovni, tak nebudu používat prvky hovorové češtiny.


Najednou zjistíte, kolik věcí se dá říct obyčejnou podmínkovou větou. Pokud se (ne)stane příčina, (ne)přijde důsledek. Na fakturách často vídám „v případě nedodržení data splatnosti uvedeného na faktuře vám může být účtován zákonný úrok z prodlení“. Proč prostě nemůžeme lidsky říct: „pokud nedodržíte datum splatnosti, mám podle zákona nárok vám účtovat úrok z prodlení“? Úřednický a právní jazyk často svádí k dalším prohřeškům proti srozumitelnosti: trpný rod a přehršel podstatných jmen.



Trpný rod je utrpení

Trpný rod je běžná taktika, jak se v textu odosobnit. Když řeknete: „může být účtován úrok z prodlení“, tak se schováváte. Bojíte se říct: „nedodrželi jste pravidla, a tak vás teď řádně potrestám.


Spousta firem a úřadů používá trpný rod i ve větách, které nejsou konfrontační, nebo dokonce i ve větách, které jsou pozitivní a přínosné. Například: „Nakoupíte-li nad 1 000 Kč, nebude vám účtováno poštovné“. Tímhle si firma vysloveně škodí. Kdyby radši řekla, že si cení vaší objednávky nad 1 000 Kč, a za odměnu vám odpustí poštovné, tak se zákazníkem naváže mnohem lepší vztah a zvýší tím pravděpodobnost, že se vrátí.


V mluvené řeči trpný rod používáme úplně minimálně. Schválně, jestli cítíte rozdíl mezi větami „Petr mi řekl, že mám mlčet“ a „Bylo mi řečeno, že mám mlčet“. Taky z druhé věty cítíte trochu pasivní agresivity a jistý emoční náboj? Takže se opět ptám: Proč v textu nadužíváme něčeho, co je pro naše běžné vyjadřování nepřirozené? Komu tím prospějeme? Myslíte, že by se akademický čtenář pohoršil, kdyby četl lidsky napsanou odbornou literaturu, která dodržuje správnou terminologii?



Překladatelé bývají dementi

Slovesná jména podstatná jsou obecně velký neduh překladů z angličtiny do češtiny (zdravím kolegy). Setkávám se s nimi ale i u původních českých textů. V angličtině není neobvyklé říct (v doslovném překladu): „Kliknutím na tlačítko Souhlasím potvrzujete souhlas s našimi podmínkami“. V této větě je jedno plnovýznamové sloveso (název tlačítka nepočítám) na čtyři podstatná jména. Naše české mozky se v textu chytají plnovýznamových sloves a když jim jich dáte málo, začnou se v textu ztrácet.


Babičce, které pomáháte rozkoukat se ve světě internetu, byste nejspíš nahlas řekli: „Když klikneš na tohle tlačítko, tak jim dáváš najevo, že souhlasíš s jejich podmínkama“. Když větu trochu učešete, zbyde vám podmínková věta: „Pokud souhlasíte s našimi podmínkami, klikněte na tlačítko Souhlasím“. Najednou máme dvě plnovýznamová slovesa na dvě podstatná jména. Všimněte si, že obě věty sice znějí správně Česky, ale ta první je v podstatě anglická věta, co se převlékla za českou větu na maškarní.


Když čtete delší text, který je plný podstatných jmen, tak se po chvíli přistihnete, že si musíte celou větu nebo odstavec přečíst znova. To je typický nešvar právních textů. Nebo že jste vlastně vůbec nepochopili, co chtěl básník říct. Přitom stačí komunikovat tak, jak je to pro nás přirozené.


 

Pokud vás problematika (ne)přístupné češtiny zaujala a chcete zapracovat na svém písemném projevu, nabízím konzultace, během kterých probereme základy přístupného jazyka a podíváme se vašim textům na zoubek. Pomůžu vám setřást angličtinu z překladu nebo psát texy, které osloví správné čtenáře správným způsobem. Napište mi a domluvíme se na podrobnostech.

Comments


bottom of page