top of page

Jak se nezbláznit z umělé inteligence

Kdo za posledních pár let nečetl alespoň jeden článek o alarmujícím vývoji umělé inteligence a strojového učení, má u mě pivo. Pokud vám z tohoto tématu ani jednou neproběhl mráz po zádech, tak tenhle článek není pro vás. Píšu ho totiž pro lidi, kteří mají po mediální masáži o umělé inteligenci strach a jsou z ní ve stresu. Nebojte, nejste v tom sami.


Podle médií jsou tři největší strašáci deepfake, Midjourney a GPT (a jejich obdoby jako Dall-E nebo Bard atd). Deepfake prý navždy zničí důvěryhodnost médií a generativní umělá inteligence a velké jazykové modely nám prý zase seberou práci. Na internetu jsem četl ohromné množství názorů a perspektiv od lidí z různých profesí, a tak jsem se rozhodl je shrnout do tří kategorií: pesimistická, optimistická a střízlivá. Jelikož jsem ale překladatel a copywriter, zaměřím se trochu víc na budoucnost těchto dvou profesí.

Člověk, který si třese rukou s robotem

Konec světa, jak ho známe

Clickbait alert. Začnu rovnou od toho nejhoršího a nejčernějšího scénáře. A ne, nemyslím Skynet ani jiný film, ve kterém umělá inteligence vyhodnotí, že lidstvo představuje hrozbu pro planetu, a je proto potřeba vyhubit. Nejhorší, co se reálně může stát je, že přijdeme o práci.


Fotografové a grafici se v současnosti asi klepou strachy nejvíc. Vůbec se jim nedivím. Midjourney už umí „malovat“ fakt povedené kousky. Média a obecná veřejnost naznačují, že by se měli bát i copywriteři a překladatelé, protože Chat GPT umí psát a DeepL překládat věty, které mají (většinou) hlavu a patu. Dokonce jsem někde četl předpověď, že do pár let budou dvě třetiny veškerého obsahu, který konzumujeme, vytvořené umělou inteligencí.


Co když mají pravdu? Možné to je. V takovém případě nám nezbývá nic jiného, než se s tím smířit. Což nemusí být vůbec na škodu. Pokud máte do důchodu ještě daleko a už teď vnímáte umělou inteligenci jako bezprostřední hrozbu, tak nejspíš nastal ideální čas na změnu. Já vím, změna někdy bolí. Obzvlášť, pokud jste do svojí práce investovali spoustu času a úsilí. Sám jsem pět let studoval obor, kterému podle některých už od vynálezu neuronových strojových překladačů zvoní umíráček.


Technologie se vyvíjí raketovým tempem a s ní i celá společnost. S tím nemá smysl bojovat. Pokud chceme držet tempo, musíme se měnit s ní, jinak nám ujede vlak. Generace X si určitě ještě pamatuje, jaké to bylo, když na přelomu tisíciletí někdo neuměl pořádně se základními počítačovými programy. Většina lidí, které tenkrát tento vlak ujel, ho nakonec dohnala. I moji prarodiče, zarputilí odpůrci počítačů, se nakonec naučili brázdit po vlnách českého internetu. Měli totiž spoustu času na to ho dohnat.


My už tolik času na dohánění budoucích vlaků nejspíš mít nebudeme. Protože nám v budoucnu, vzhledem k rostoucímu tempu technologického vývoje, podobných vlaků pojede hned několik. Humanoidní robotika, web 3.0, metaverzum. Tyhle tři převraty moji generaci rozhodně neminou. Bude jich nejspíš mnohem víc, ale to se bez křišťálové koule nedá vyvěštit.


Takže, co dělat, kdyby vám umělá inteligence opravdu sebrala práci? Naučit se jít s dobou a přijímat změny. Jednoduché, ne? Akorát že vůbec. Znám ale jednoho překladatele, který se nezávisle na umělé inteligenci rozhodl změnit kariéru a začít pražit výběrovou kávu. Fascinovalo mě, s jakou lehkostí pověsil svoji několikaletou překladatelskou kariéru na hřebík. Když jsem se ho zeptal, proč to udělal, tak mi odvětil, že ho už nebaví dělat dlouho jednu a tu samou práci. V tu chvíli mi došlo, že změna kariéry nemusí být známka selhání. Může to být zcela záměrné rozhodnutí. A pokud pracujete převážně na počítači, v budoucnu možná i nezbytné.


Baví vás nějaké řemeslo a chtěli jste se jím vždy živit, ale vzali jste radši bezpečnou a jistou práci v korporátu? Možná je načase si konečně splnit sen. Zvoní vaší profesi umíráček a nevíte co s tím? Zkuste se otevřít představě, že budete dělat něco úplně jiného. Jakmile se jí otevřete, zvýší se pravděpodobnost, že narazíte na nějakou zajímavou pracovní příležitost. Někdy stačí jenom přejít na jiné oddělení ve stejné firmě.


Masterclass chlácholení s Tomášem Řádkem

Tak a teď trochu optimismu. Jestli máte ze zpráv o pokroku umělé inteligence úzkosti, pobavte se s odborníky ze svého oboru. V dnešní době si stačí přečíst jejich Twitter nebo LinkedIn, protože se k tomuto tématu vyjadřuje opravdu každý. Pokud je vaše profese z převážné většiny kreativní, určitě se dočtete o tom, jak umělá inteligence nikdy nenahradí onoho neuchopitelného „lidského ducha“.


Já, jakožto marketingový překladatel a absolvent translatologie, o své profesi tvrdím to samé. K marketingovému překladu a transkreaci je potřeba značná míra tvořivosti, aby výsledek zněl sexy (aby prodával). Takže se chlácholím, že jsem zatím v suchu. Jak dlouho budu v suchu ale netuším.


Další polehčující okolnost je, že média všechno ráda nafukují. Pamatujete, jak se před rokem všude psalo, že NFT jsou budoucnost? Že si je budeme brzo vystavovat ve svých virtuálních nemovitostech v metaverzu, do kterého budeme chodit trávit svůj volný čas? Nebylo médium, které by se o tom alespoň letmo nezmínilo. V mém kruhu přátel o tom mluvil téměř každý. Nevím jak vy, ale já už o NFT nic neslyšel ani nečetl několik měsíců. A revoluce v metaverzu se taky nekoná. Je proto možné, že média opět s umělou inteligencí jenom nafoukla další bublinu. Vůbec bych se nedivil. Tvořit si názor na základě médií, které těží ze strachu a kontroverzí, je totiž dost zrádné.


I kdyby vám umělá inteligence značně zdecimovala klientelu, tak si myslím, že vždy bude dost klientů, kteří budou chtít pracovat se skutečnými lidmi. Dokonce si troufám říct, že si za to někdo v budoucnu bude chtít i připlatit. Podobná věc se stala i s industrializací různých řemesel. Jakmile technologický pokrok (a nemorálně levná asijská pracovní síla) umožnil vyrábět a prodávat výrobky za zlomek běžné ceny, byl to okamžitý hit. Poctivá ruční výroba se v některých odvětvích ocitla na pokraji smrti. Netrvalo to ale dlouho, a lidi pomalu ale jistě přestávají chtít levné nekvalitní šunty. A tak se poctivá ruční práce, která mimochodem dnes stojí hodně peněz, začíná opět těšit oblibě. Nábytek, oblečení nebo i pečivo dnes koupíte za pár kaček, ale i za vysoké sumy, které odráží poctivou ruční práci.


Upřímně doufám, že nástup a evoluce umělé inteligence bude mít stejný, nebo alespoň podobný průběh. Že si sice budeme moct nechat strojem složit krásnou báseň, nebo dokonce napsat celou knihu, ale že mu tam prostě bude chybět onen nenahraditelný lidský šmrnc.


Je libo čistého vína?

Můžete si sundat sluneční brýle. Vím, že předchozí odstavce byly zalité slunečním svitem plným optimizmu. Skutečnost bude nejspíš někde mezi. Nebo klidně někde úplně jinde. Podle mě je ale nejdůležitější se naučit přijímat změny a rychle na ně reagovat. Pokud máte do důchodu stejně daleko jako já (moje generace půjde do důchodu přibližně kolem 110. roku věku), tak nás čeká ještě několik zajímavých a turbulentních dekád. A kdo bude chtít dobře placenou a záživnou práci, bude se muset připoutat a vydat se na hodně hrbolatou cestu. Pevně ale věřím, že to zvládneme.


V posledním odstavci bych velmi rád zmínil, že je naprosto normální, pokud z toho všeho máte strach a obavy. Spoustu lidí se ještě ani nevzpamatovala z negativních psychologických dopadů pandemie, po které hned přišla válka, a teď tohle. Jak jsem už naznačil, velký podíl na těchto pocitech mají média. Jasně, je potřeba se zajímat o dění ve světě. Číst ale každý den články a nadpisy o konci světa není nic příjemného. Naučte se je brát s rezervou a pečujte o svoje duševní zdraví. Pokud jste na volné noze, můžete si přečíst můj předchozí článek o tom, jak o svoji psychiku na volné noze pečovat.

Commentaires


bottom of page